O Kolinko Ceramics

 

 

Ráda bych vám představila svůj příběh, jak se ze vzpomínky z dětství, stala značka Kolínko Ceramics.

 

Narodila jsem se do umělecké rodiny a tak mě to k vlastní tvorbě táhlo vždy. Nikdy jsem, ale svůj talent plně nerozvíjela a umění a řemeslo měla vždy jen jako hobby. Po několika letech v korporátu, jsem cítila vyhoření a někde v hlavě, na mě stále vyskakovala vzpomínka z dětství, jak jsem vyráběla mojí máme tácek na prstýnky a jak jsem ten pocit při práci s hlínou milovala.

 A čím víc jsem byla zahlcená korporátem, tím víc jsem myslela na keramiku a jak bych chtěla někam chodit a něco si modelovat. Tak moc jsem na keramiku myslela, až na mě vyskočila Keramika Srdcem a jejich kurzy. Díky Martinovi Fulliérovi a Váškovi Kuglerovi jsem se doslova zamilovala do řemesla a věděla, že už si bez keramiky nedokážu představit život.

 

Nastalo období, kdy jsem se zdokonalovala a točila a točila a všechny obdarovávala. Paralelně s keramikou chodila do práce a stále nebyla úplně spokojená s tímto stavem. A já stále nemluvila o ničem jiném než o keramice a o kruhu. Už jsem věděla, že se musím posunout, ale takový krok je nesmírně náročný a nebyl jen o mě.

 

Největší zlom přišel, když jsem k narozeninám dostala od partnera kruh a plnou podporu věnovat se pouze keramice. Za to mu patří největší dík. Bez něj bych to nedokázala.

 

 

Když jsme přivezli kruh, smontovali a já si za něj po téměř roční pauze sedla, měla jsem pocit, že je to jako jízda na kole, která se nezapomíná. Dokud jsem nepřiložila ruce na hlínu a nevytočila tři totální zmetky. První co mě napadlo: “Pane bože co jsem to udělala, co jsem si myslela, vždyť já nic neumím a mám kruh za 30 tisíc. On mě přetrhne až uvidí, že máme doma další krám a ještě za tolik peněz.” 

No a za dva dny už jsem zase byla ve svém živlu a hlína si mě opět úplně podmanila.

 

Přes den jsem pracovala a po nocích točila. 

Další zlom byl výpal. Chtěla jsem nejprve vozit věci na výpal, ale měla jsem obrovské ztráty a stálo to mnoho energie a peněz. 

Nakonec jsem řekla, že už nevypálím jediný střep dokud nebudu mít svoji pec a v Březnu 2024, opět za podpory mého partnera pořídila pec. 

Díky velké touze a vášni pro řemeslo, mohu tvořit krásné kousky, které doufám, budou dělat radost všem, kteří si je zakoupí. Snažím se tradičním stylům dát moderní nádech a posouvat se po krůčcích dál.

Výrobní proces je zdlouhavý, vše je ruční práce a nic se nedá urychlit. Proto prosím buďte trpěliví. Věřím, že na dobré věci se vyplatí počkat. Každý kousek je originál.